V průběhu měsíce května nás jeden příznivec Don Boska upozornil, že na webových stránkách Hostýna četl informaci, že po koronavirové době se opět rozběhly poutě na překrásném poutním místě Svatý Hostýn. Pouť dobrodinců díla Dona Boska v Havířově měla stanovené datum 29. května 2021 v 10:15 hod. Bylo to pro nás velké překvapení, ale nebyl čas se dlouho rozmýšlet, začali jsme hned konat. Napsat pozvánku pro farnost sv. Anny a sv. Jana Boska, oslovit účastníky předchozích poutí dobrodinců díla sv. Jana Boska v Havířově, objednat dva autobusy. V jednom pojedou dospěláci, v druhém děti z Přístavu a ze všech poboček Církevního střediska volného času sv. Jana Boska spolu s pedagogy. Děti měly program uzpůsobený svému věku, z Hostýna se vydaly ještě do ZOO na Svatém Kopečku u Olomouce.
Autobus dospěláků se velmi rychle zaplnil účastníky pouti. Nejlépe zafungovalo, že si to lidé mezi sebou řekli. Po
dlouhé době, kdy jsme díky covidu-19 nemohli nikam cestovat a shromažďovat se, byl velký hlad po společném putování. Samozřejmě jsme si přáli, aby nám vyšlo příznivé počasí, ale předpovědi příznivé nebyly, hlásily proměnlivo.
Cesta autobusem utekla jako voda, při modlitbě růžence jsme mysleli na všechny, kteří nás prosili o modlitbu, na ty, kteří ze zdravotních důvodů s námi jet nemohli. A možná jsme měli v myslích i to počasí… Při příjezdu na Svatý Hostýn svítilo sluníčko. Hodinu jsme se mohli venku procházet, rozhlédnout se do kraje, projít si cestu světla nebo si dát šálek kávy – jak kdo chtěl. V 10.15 hod začala naše mše svatá. Moc nás potěšilo, že z Brna přijel P. Jan Gacík. S naším otcem Františkem Barošem si rozdělili úkoly při bohoslužbě. P. Jan celebroval, P. František velmi jadrně kázal o zdravé mariánské úctě. Abychom svými nezdravými projevy neodpuzovali hledající… Od srdce jsme zazpívali píseň Ó, Maria, Boží máti (i když skrze roušky a respirátory), při přijímání Klaním se Ti vroucně, skrytý Bože náš. Během mše svaté jsme mohli postřehnout šumění deště venku. Jakmile jsme však vyšli z baziliky, opět nás slunce pošimralo svými paprsky. Ve volném čase jsme se mohli posilnit na zahrádkách restaurací poutních domů, pohovořit s přáteli, cestou potkat známé z jiných končin naší země.
Na 13. hodinu jsme spěchali do chrámu, kde jsme zazpívali loretánské litanie, místní kněz vystavil na oltář Nejsvětější svátost, kterou jsme mohli adorovat s pomocí několika krásných myšlenek kněze. Po svátostném požehnání se silně zablesklo a zahřmělo, z nebe se spustily kroupy. Naše putování křížové cesty jsme oželeli a křížovou cestu za nenarozený život jsme se pomodlili pěkně v suchu v bazilice. Do odjezdu z Hostýna nám zbývala ještě hodina času, kterou někteří zaplnili procházkou kolem jedné z křížových cest. S kamarádkami jsme zvolily tu Jurkovičovu s nádhernými keramickými mozaikami Jano Köhlera. Mnoho zastavení však bylo v rekonstrukci schováno pod lešením. V trávě jsme obdivovaly kroupy z rychlé bouřky, ve slunci byly jako perly.
Před 15. hodinou se nad námi začala stahovat černá mračna. Stihneme se před lijákem schovat v autobuse? Hurá! Stihli jsme to. Pan řidič přijel o několik minut dřív, pěkně jsme nastoupili, hodiny v busu ukázaly 15:00 a my jsme vyrazili k domovu. Spustil se silný déšť, ale pan řidič vše bravurně zvládnul. Po modlitbě korunky k Božímu milosrdenství P. František jako poděkování řidiči zazpíval humornou písničku řidičů a sklidil mohutný potlesk.
V 16:30 jsme se už rozcházeli z autobusového nádraží domů s vděčností v srdci za překrásně prožitý den s Bohem a přáteli. Jana