Už když P. Jan odcházel z farnosti Havířov-Šumbark do salesiánského střediska v Brně-Žabovřeskách, zval farníky k návštěvě jeho nového působiště. Zvláště ženy se tohoto pozvání s vervou chopily a spolu s P. Janem stanovily přesný termín návštěvy – 11. květen 2019. Za krátkou dobu se nasbíral celý autobus poutníků. Ženy obtěžkány krabicemi napečených koláčů a jiných dobrot a hrstka mužů se setkala u vlakového nádraží, odkud začala naše cesta. Jízda autobusem s pohodovým řidičem uběhla rychle, společně jsme se pomodlili za zdar pouti, růženec za všechny, jejichž potřeby jsme nesli ve svém srdci.
Z otce Jana vyzařovala velká radost, když se s každým osobně přivítal, většinu oslovoval jménem (říkala jsem si, že musí mít v hlavě výkonný computer, když si nás všechny tak přesně pamatuje…). Návštěvu jsme zahájili mší svatou v kostele P. Marie Pomocnice křesťanů, který je základem a nyní součástí salesiánského střediska uprostřed žabovřeského sídliště, mezi paneláky. Místní farář P. Pavel Glogar nás seznámil s historií výstavby chrámu a rozvojem farnosti… Duchovně nasyceni jsme se přesunuli do společenské místnosti pod kostelem, kde nás místní nasytili také tělesně – oběd doprovodilo víno, ke kávě se servírovaly dovezené havířovské dobroty. Někteří to komentovali slovy, že to není pouť, ale posvícení, hody…
Důkladně posíleni jsme se vydali na poutní místo Vranov u Brna, které nyní spravují bratři Pauláni, kteří kromě duchovní správy poutního místa a farnosti vydávají časopis Apoštol Božího milosrdenství. V rámci komplexu kláštera a duchovního centra se také nachází hrobka Lichtenštejnů, kteří vranovský konvent Narození Panny Marie založili. V chrámu jsme zazpívali mariánské písně, pomodlili se před vystavenou Nejsvětější svátostí a obdrželi svátostné požehnání. Zvědavě jsme se hrnuli do místnosti, kde je umístěn vyřezávaný Betlém. Po vhození mince se postupně rozsvěcovaly scény ze života Pána Ježíše završené zmrtvýchvstáním, po vhození mince do vedlejší přihrádky začala hrát koleda. Koukali jsme na betlém s rozzářenýma očima jako malé děti u vánočního stromečku.
Opět jsme naskákali do autobusu (obdivovala jsem účastníky vyšších ročníků, s jakou trpělivostí zápasili se schody do autobusu a z autobusu, s holemi, které přitom překážely, ale našly se také ruce ochotné pomoci). Směr Křtiny.
Mariánským poutním místem ve Křtinách nás provedl premonstrát novokněz P. Metoděj, který se s námi pomodlil zpívané loretánské litanie, a pak nás zavedl také do kaple sv. Anny (protože Křtiny jsou vícegenerační chrám, tak když jsme navštívili maminku, musíme navštívit i babičku J). Při průchodu ambity nás zaujala velká zvonkohra, kterou nám P. Metoděj ochotně spustil, a tak jsme zakusili mohutnost zvonů na vlastní uši. Velký dojem v nás zanechala návštěva kostnice pod chrámem, kde jsme se pomodlili za všechny zemřelé. P. Metoděj se s námi rozloučil novokněžským požehnáním (které prý se uděluje tak dlouho, dokud nedojdou primiční obrázky J).
Nyní již následovalo poslední nastupování do autobusu a velká vděčnost za krásný poutní den, který nám připravil Pán a P. Jan Gacík. Ať mu Pán v Brně žehná.